Jdi na obsah Jdi na menu
 


ropuchy

 


Ropucha obecná Jejím úhlavním nepřítelem je člověk, ať už se jedná o neukázněné automobilisty či znečišťování přírody nebezpečnými látkami. Za dosavadní hojnost tohoto užitečného tvora, který zkonzumuje značné množství škodlivých živočichů, vděčíme především jeho nenáročnosti a přizpůsobivosti. Svrchní strana těla je bradavičnatá a má různé odstíny barev - šedou, hnědou... Za očima jsou umístěny jedové žlázy, které v případě ohrožení vylučují ostrý dráždivý sekret. Sliznici v tlamě predátora výrazně podráždí, pro lidské končetiny ale nebezpečný není. V minulosti se samců používalo pro určování časné gravidity.

 

 

Nepřátelé

Největším nepřítelem ropuchy je člověk. Ropucha obecná je známá především pro automobilisty a cyklisty, buď z dopravních značek, upozorňujících na možnost hromadných přesunů ropuch přes silnici, nebo z následků po zanedbání varovného upozornění. Doprava pro ni představuje vedle zamoření vody jedovatými látkami (organofosfáty a těžké kovy) největší nebezpečí. Jejich existence je více než u jiných druhů ohrožena i přímým hubením a vybíjením celých populací v důsledku vandalismu, sadismu a neopodstatněného odporu. Např. za posledních 15-20 let poklesla početnost ropuch v jihomoravském regionu přibližně o 50 %. Pro jejich ochranu má velký význam i vhodná osvětová činnost. V České republice jde o ohrožený druh dle vyhlášky č. 395/1992 Sb. Člověk může této žábě ubližovat také neúmyslně - ničením jejích stanovišť, především nádržích, které jsou vhodné pro rozmnožování. Mezi její přirozené nepřátele patří šelmy, ježci, káně lesní a užovka obojková.[1][5]

 

Je velmi rozšířená, žije v různých biotopech. Najdeme ji také v kulturní krajině, má-li k dispozici jezera, příkopy atd. Svůj domov najde v nížinách i v horách. Je možné na ni narazit v lesích, polích i zahradách a často se vyskytuje také ve sklepích. Nachází se na velké části Palearktidy a téměř v celé Evropě. Obývá střední a severní Asii i Japonsko. Vyskytuje se také v Maroku a Alžíru. Nežije v Irsku, Sardinii, Korsice, Baleárech a Krétě. V Tibetu se ropucha dostává až do výšky okolo 3000 m.[1][5]

 

Výskyt v České republice

 

 

V Česku patří tato ropucha k nejhojnějším obojživelníkům. Vyskytuje se v nížinách i na horách po celém území státu, pokud se zde nachází vhodné stanoviště. Ojediněle se vyskytuje i na Sněžce v Krkonoších. Obývá převážně lesnatou krajinu s převahou listnáčů. V jehličnatých lesích se vyskytuje mnohem méně. Jejím stanovištěm mohou být ale také zahrady, lidská sídla, louky, bezlesnatá krajina... Vyskytuje se od března do října.[1]

Způsob života

 

Tento živočich se vyznačuje převážně noční aktivitou. Pouze v době páření, zjara, občas též za deštivého počasí je aktivní i přes den.

Své zimní úkryty nalézá v zemních dírách, pod pařezy, pod listím či v norách krtků nebo hlodavců. Opouští je od poloviny března či začátkem dubna. V horách se ropuchy začínají probouzet až koncem dubna či v květnu. Putují k vodě, aby se mohly spářit. Vrací se do místa svého rodiště. Jak ale nacházejí cestu ke své rodné vodě, je dosud jistou záhadou. Nejsou schopné vidět na větší vzdálenost, zrakové vjemy tedy podle všeho nehrají velkou roli. Mimo to se okolí jejich cesty mohlo značně změnit (stavba nových silnic a budov, vysazení nového lesa atd.) Ropuchy dokáží najít „své“ místo i v případě, že byla voda zasypána. Nemůže je k ní dovést tedy ani charakteristická vůně. Předpokládá se, že existuje jistá souvislost se zemským magnetismem a měsíčními fázemi. I přes svou věrnost jsou ale schopné rychle osídlit nově založené vodní zdroje.[3]

 

Potrava

Živí se různými suchozemskými živočichy přiměřené velikosti - měkkýši, žížalami, pavouky, svinkami, mravenci, brouky aj. Velcí jedinci (staré samice) dokáží spolknout i mládě myši. Svou kořist zpozoruje teprve zblízka při jejím pohybu. Útočí pouze na živou, pohybující se kořist. Zmocní se jí rychlým vymrštěním jazyka. Okamžitě ji také polkne. Větší kořist (např. velký hmyz, drobné obratlovce) loví přímo čelistmi. Při jejich polykání si pomáhá pohybem předních končetin.[1]
Během
rozmnožování nepřijímá žádnou potravu. Taktéž za chladného a suchého počasí je potravní aktivita nižší.
Pomocí pokusů bylo zjištěno, že ropucha obecná nemá geneticky dané schéma vhodné
kořisti. Z počátku loví vše, i nebezpečné druhy. Terpve časem, díky individuálním zkušenostem, které získala, se naučí vyhýbat včelám, vosám atd.

Rozmnožování

 

 

V České republice dochází k páření většinou v březnu či první polovině dubna (v horách ještě později). Většina jedinců se každý rok vrací do téže vodní nádrže, jejich cestu řídí individuální znalosti lokality. Populace samečků je mnohem početnější. Je jich čtyři- až šestkrát více než samiček, proto se snaží vyhledat si vhodnou partnerku již cestou k vodnímu zdroji. K utvoření páru tedy někdy dojde již během putování k vodě. Samci pevně obejmou partnerku v místech za jejíma předníma nohama a nechají se donést až k vodě. Samečci jsou přitahováni převážně taktilními vjemy. Reagují na každý předmět, který se pohybuje. Někteří nezadaní samci se snaží soka ze hřbetu samičky sundat. Přitisknutý samec je odkopává zadníma nohama a vydává obranné zvuky, které jsou v době rozmnožování slyšet téměř neustále. Zní jako „kvoak-kvoak-kvoak“ či „ong-ong-ong“. Nemají ale vyvinutý hrdelní rezonátor, jejich hlas je tudíž poměrně slabý. Objímavý reflex samců mohou vyvolat i předměty, které samičku připomínají jen vzdáleně. Byli pozorováni samci objímající ústí gumové hadice či hlavu kapra.[3] Pokud je poměr pohlaví obzvlášť nepříznivý, může se stát, že samičku bude objímat několik zástupců samčího pohlaví najednou. Ta se pod jejich tíhou může dokonce i utopit (Eibl-Eibesfeldt 1950).[1] Jelikož už se poté nebrání, přichází další a další samci, kteří ji objímají. Takto vznikají tzv. „ropuší copy“.
Během páření je ropucha aktivní i přes den, avšak potravu nepřijímá. Samice opustí vodu brzy po spáření, samci obvykle setrvávají déle (řádově se jedná o několik dní).
Optimální teplota pro páření je kolem 18 
°C. Minimální požadovaná teplota je 7 °C. Co se samotného aktu týče, má vedoucí roli samice.[1]

 

 

Vývoj

 

Pulci

 

Při kladení vajíček samice prohne trup v hluboké lordóze, zadní končetiny jsou napnuté a roztažené. Samec naopak složí své zadní končetiny do košíčkovitého tvaru nad kloakou samice. V prostředí, které takto společně vytvořili, dochází k oplození. Jakmile začne samice vypouštět šňůru s vajíčky, počne samec vypouštět své sperma a tím dochází k vnějšímu oplození. V okamžiku výronu semene samec zavře oči. Ve výše popsané poloze pár vytrvá 5-10 minut. Během této doby samička vytlačí z každého vejcovodu asi 20 cm dlouhý úsek rosolovité šňůry s vajíčky.   

Ropucha krátkonohá

 

Popis

 

Ropucha krátkonohá nedorůstá do větší délky než 8 cm. Poznáme ji podle žlutobílého nebo bílého proužku uprostřed hřbetu, zelené duhovky oka a krátkých zadních nohou. Proto neskáče jako jiné žáby, ale pohybuje se rychlým lezením.

 

Rozšíření

 

Je rozšířená od Portugalska a Španělska přes Francii do střední Evropy a jižního Švédska. Na východ výskyt zasahuje až do Litvy.

 

 

 

 

Ekologie a biotop

 

Ropucha krátkonohá

 

Dává přednost lehčím půdám, protože přezimuje zahrabaná ve velké hloubce – až dva metry; i přes den se ráda zahrabává do vlhkého písku, má na zadních chodidlech výraznou lištu. Konečky prstů má tmavé. Černá, šedě skvrnitá vajíčka v dlouhých řadách klade do vysychajících tůní, proto je jejich vývoj velmi rychlý. Sameček

tohoto druhu má rezonanční měchýřek a jeho hlas se podobá trylku

 

ropuchy zelené

 

 

 

, je však nenápadnější. Ropucha je odolná vůči suchu, proto ji někdy, hlavně v křovinách, zastihneme i přes den. Skoro půl roku tráví v nehybném stavu, zahrabává se na zimovišti už v září či v říjnu a opouští jej v březnu, někdy až v dubnu. Jako všechny ropuchy dospívá až třetím nebo čtvrtým rokem.

 

 

 


Ropucha koloradská

 

Ropucha koloradská (Incilius alvarius) je ropucha žijící v severním Mexiku a na jihozápadě Spojených států amerických. Její kůže a jed obsahují 5-MeO-DMT a bufotenin, halucinogennítryptaminy.

Své jméno získala podle řeky Colorado, ale své oblasti se vyskytuje i na poušti. Je masožravá, pojídá malé hlodavce, hmyz, malé plazy a jiné žáby. Aktivní je v noci.

V tomto článku je použit překlad textu z článku Colorado River toad na anglické Wikipedii.

 

 

 
 

 


Poslední fotografie



Archiv

Kalendář
<< červen / 2018 >>


Statistiky

Online: 1
Celkem: 37750
Měsíc: 764
Den: 21